(A proč to neznamená, že jste porouchaní)
Možná si často kladete některé z těchto otázek:
- Proč pořád přemýšlím?
- Proč moje hlava nejde vypnout a vracejí se mi ty samé myšlenky?
- Co s tím mohu dělat a jak se nepříjemných myšlenek zbavit?
Přesně tyto otázky slýchám od svých klientů velmi často. Od desetiletých dětí, studentů, maminek, vytížených mužů i od lidí v důchodu. A často hned dodávají: „A tak pořád něco dělám, abych přehlušil/a ten hluk v hlavě.“
Pouštíme si hudbu, poslouchejme podcasty, projíždíme sociální sítě, zapínáme televizi, jdeme na zahradu nebo se ponoříme do práce. Ne vždy proto, že by se nám chtělo, ale proto, že jakmile kolem zavládne ticho, vnitřní hlas začne být až příliš slyšet.
Možná to znáte. Přes den zvládnete mysl zaměstnat. Ale večer, když si lehnete do postele, se rozjede na plné obrátky. Přichází jedna myšlenka za druhou. Vzpomínky, obavy, plány, scénáře… Hlava nejde vypnout a spánek nepřichází. Když totiž utichne okolní svět, naplno se přihlásí ten vnitřní.
Co když to neznamená, že je s vámi něco špatně?
Mnoho lidí si v takové chvíli myslí, že neumí odpočívat. Že mají slabou vůli, měly by myslet pozitivněji nebo jsou zkrátka „porouchaní“.
Jenže co když je to jinak? Co když problém nejsou samotné myšlenky, ale to, jak si jejich přítomnost vysvětlujeme?
Naše mysl přemýšlí téměř neustále. Když řeší konkrétní úkol, plně se na něj zaměří. Jakmile ale žádný úkol nemá, obrátí pozornost dovnitř – začne rozmlouvat sama se sebou, plánovat, vzpomínat, hodnotit nebo přehrávat rozhovory.
Neurovědci dnes vědí, že za tím stojí takzvaná výchozí mozková síť (Default Mode Network). Ta je nejaktivnější právě ve chvílích, kdy nejsme zaměstnaní žádnou činností. To, že se vaše mysl ve chvílích klidu rozběhne, je zcela přirozené. Dělá přesně to, k čemu byla vytvořena.
Proč se ale pořád vracejí ty samé myšlenky?
Možná si říkáte: „Dobře, jestli je to normální, proč se mi dokola vracejí myšlenky typu ‚Co když se něco stane?‘ nebo ‚Nejsem dost dobrá‘?“
Naše mysl nás chce především chránit. Předvídá možné nebezpečí, všímá si hrozeb a vytváří scénáře, aby nás na ně připravila. Výzkumy i praxe ukazují, že se k těmto obavám vracíme opakovaně. Naše mysl zkrátka ráda recykluje.
Když se boj stane pastí
Když jsou myšlenky nebo pocity nepříjemné, snažíme se jim vyhnout nebo je co nejrychleji umlčet.
- Někdy nenápadně: Odložíme telefonát, neřekneme svůj názor ze strachu z odmítnutí nebo přestaneme chodit mezi lidi.
- Jindy hledáme rychlou úlevu: Pustíme si další díl seriálu, otevřeme pivo, sníme čokoládu nebo si koupíme něco nového.
Na chvíli se nám uleví. Samotné rozptýlení není špatné – každý z nás potřebuje odpočinek. Potíže nastávají ve chvíli, kdy se vyhýbání stane naším hlavním způsobem, jak životem procházet.
Aniž si to uvědomujeme, náš život se začne řídit tím, čemu se chceme vyhnout, místo toho, co je pro nás skutečně důležité.
Zkuste si místo otázky „Jak se těch myšlenek zbavím?“ položit jiné:
- Kolik energie mě stojí snaha je nemít?
- Kolik věcí odkládám, protože čekám, až se budu cítit jinak?
- Kolik života mi mezitím protéká mezi prsty?
Co když nemusíme čekat, až se naše myšlenky změní? Co když můžeme začít tím, že změníme svůj vztah k nim?
Malý experiment: Vyzkoušejte si to hned teď
Není to o tom se myšlenek zbavit, ale všimnout si, co se stane, když s nimi přestanete bojovat.
- Napište si na list papíru nepříjemné myšlenky, emoce nebo obavy, kterým se snažíte vyhýbat.
- Představte si, že prostor před vámi představuje váš celý život – věci běžné, radostné i výzvy.
- Nyní zvedněte ruce s papírem a tlačte ho co nejdal od sebe, jako byste ho chtěli odsunout z dohledu. Vydržte takto tlačit minutu.
Všimněte si, jak je to únavné. Kolik energie to bere a jak vám tato snaha brání věnovat se čemukoli jinému kolem.
A teď uvolněte ruce a položte papír do klína.
Všimněte si toho rozdílu. Myšlenky na papíře nezmizely, neujely na druhý konec světa. Ale už vám neberou energii, netáhnou vás dolů a neřídí váš pohyb. Můžete je nechat ležet a věnovat se tomu, na čem vám záleží.
Toto cvičení pochází z konceptu ACT (Terapie přijetí a odhodlání), se kterým ve své praxi ráda pracuji.
Najděte svůj prostor klidu
Ve své práci často používám pojem prostor klidu. Nemyslím tím místo, kde už nikdy nepřijdou obavy. Myslím tím prostor v nás, který je větší než naše myšlenky. Místo, odkud si jich můžeme všimnout, aniž by určovaly každý náš další krok.
K tomuto prostoru vede více cest – skrze meditaci, práci s tělem nebo postupné přenastavení vztahu k vlastní mysli.
Právě z této filozofie vznikl i můj online program 7 dní ke klidu.
Není o tom, jak myslet jen pozitivně nebo jak myšlenky násilím vypnout. Je o prvních praktických krocích, jak přestat ztrácet energii v nekonečném boji s vlastní hlavou a jak se postupně vracet k tomu, na čem vám v životě opravdu záleží.
A jedna věc na závěr
Až dnes večer vaše mysl začne znovu vyprávět své známé příběhy, zkuste udělat malou změnu.
Představte si, že jednu z těch myšlenek na okamžik položíte na otevřenou dlaň. Nemusíte ji odhánět. Jen se na ni na chvíli podívejte.
Jaké to je dívat se NA svou myšlenku, místo dívat se na svět JEJÍMA OČIMA?
